Příběh Adolf má pokračování

Následujicí večer jsme se já,Kuba a Martin rozhodli že budem i dnes vyvolávat Adolfa Hittlera.Do kolečka jsme dali špalky na kterých jsme seděli a lavičku dali do prostřet.Na lavičku jsme vytvořili hákový kříž(z papírků) a na něj postavili svíčku.Kolem jsme udělali ochranný kruh a opět čekali až bude půlnoc.Když odbyla začali jsme vyvolávat.Když jsme vyvolali poprvé opět spadla kolem nás mlha zvedl se vítr a ochladilo se,ale po druhém vyvolávání se Kuba i Martin zadívali na stráň a oba tam viděli stan takový jaký měli němci za druhé světové války.A však když jsme řekli vyvolávací formuli po třetí spatřili kluci jak u toho stanu stojí u vchodu stráž(němeč-ští vojáci). Kuba s Martinem se pustili a vydali se ven z ochranného kruhu a já zůstala radči v něm.Rozhlíželi se kolem a oba zpozorněli a dívali se do křoví a mezi stromy.Když jsem se jich zeptala co se děje oba mi odpověděli že slyší šepot a kroky jakoby vycházeli právě z toho křáku a od těch stromů.Kluci se pak vrátili zpět do kruhu a než jsme začali odvolávat všichni jsme si všimli že obloha byla zbarvená do ruda.Nejvíce zajimavé bylo to že ta rudá obloha byla pouze nad náma jinak ne.Začali jsme odvolávat.Když jsme odvolali tak jsme všichni vystoupily z kruhu a šli k našemu stanu.Já vlezla první do něho a když jsem se otočila kluci stále stáli venku a dívaly se na oblohu která byla stále zbarvena do ruda.Zkusila jsem jim tedy poradit aby spálily ty kousky papírku ze kterých bych udělán hákový kříž.Já zůstala ve stanu když z ničeho nic na mě začali kluci volat od ohniště ať se jdu na něco rychle podívat.Když jsem přišla k ohništi viděli jsme v něm jak hoří pouze popel.Nic víc tam totiž nebylo co by mohlo hořet jen ten popel a hořel do obrazce dvě oči,nos,knírek a ústa.Hned jsme v tom poznali Adolfa A věřte že kdyby tam byl s náma kdokoli jinej tak by to také hned poznal.Koukali jsme na to když v tom se obraz změnil a místo obličeje Adolfa tam hořel obličej pána podsvětí(SATANA).Z ničeho nic to hned zhaslo a i obloha byla zase normální.Zalezli jsme do stanu a přemýšlely nad tím co to mohlo být a zda se nám to jen nezdálo,ale do dnes víme že to co jsme viděli jsme viděli na 100 procent a žádný sen to nebyl.