Naše příběhy které se nám opravdu staly

Příběh první

Náš první zážitek začal úplně nevinně.Bylo to před rokem když jsme měli půjčenou zahradu od kamarádů.Mého přítele a mojí dcerku napadlo,že by jsme mohli zkusit vyvolávat duchy.Pro pocit adrealinu jsem souhlasila a na internetu začala vyhledávat návody a zkušenosti. Večer,když se setmělo zalezli jsme si do chatky a připravily se na něco nového.Vše jsme pečlivě zkontrolovali,zapálily svíčku a chytli se za ruce.Naše první volba padla na moji již několik let zesnulou babičku Františku.Na první vyvolávání se nic nestalo,tak jsme si řekli,že to zkusíme znovu.Najednou se ozvala hrozná rána z protější stěny.Pochopily jsme že duch je přítomen,ale i tak nás to dost vylekalo.Rána zněla jako kdyby byl někdo uvnitř té zdi a chtěl se dostat ven.Jak nás to vystrašilo rychle jsme babičku odvolali a návod na vyvolání roztrhali.Plní strachu jsme šli vyprovodit mojí dceru Elišku k známím kde měla přespat,ale co se nestalo.Najednou mi Eliška začala říkat,že má pocit jako kdyby jí někdo sledoval neustále se ohlížela a po každé mi řekla že tam vidí stíny.při zpáteční cestě když jsme už byli sami jsme si cestou povídali,,Co to bylo? Jemožné že se nám to povedlo?"Báli jsme se na zahradu vrátit,ale jsme stateční a jen tak nás nic nevytočí.Strach jsme překonali vše pečlivě prohledali a šli klidně spát.

Druhý den když byla s námi už Ela tak nám vyprávěla,že když spala tak se u prostřed noci probudila,protože měla pocit že v místnosti není sama.,,Dýchalo to u mého obličeje"Proto jsme se rozhodli,že na nějaký čas vyvolávání vypustíme z hlavy